neděle 8. srpna 2010
středa 16. června 2010
Silva Nortica Run 2010
Před výjezdem jsme řádně zmalovali auto a hurá na "TRIP".Po "nultém" ročníku kde jem běžel půlku jsem se rozhodl dát celý maraton i když s pochybnosti které samozřejmě patří k mému jakémukoliv závodu.Závod probíhal kousek od města Nové Hrady u hraničního přechodu mezi Českou Republikou a Rakouskem.Při pátečním příjezdu jsem šel skládat stan,který byl ten den kupovaný a s mojí šikovností těžce postavitelný.I přes to se za nějaký čas podařilo a byl jsem na sebe hrdý.
Prezentace byla rychlá a velmi příjemna ve společnosti mladých dívek.Projeli jsme prezentační obálky s čísly a jely se nadlábnout do Nových Hradů.Ráno jsem vstával asi v 5:30 aniž bych chtěl.Hraniční přechod byl skoro celý na nohou.Když už jsem vstal takhle brzo tak jsem se rozhodl povzbudit ultramaratonce kteří startovali v místě hraničního přechodu a pozdravit očekávaného známého Martina,který tam měl být taky.Při čtení jeho jména se neozvala žádná reakce,takže smůla,není tady.No nic.Hodil jsem pár výrazných zvukových pleskaček rukou na cestu utráčům a šel jsem si připravovat věci na mojí trasu.
Byl jsem hotov asi za půl hodiny a šel jsem vyhlížet příjezd kolegy z Nových Hradů který měl běžet se mnou.Po chvíly dorazil a šli jsme na autobus,který nás měl dopravit na start maratonu do městečka Karlstift.Do staré Karosy jsem nastupoval s úsměvem.Úsměv přešel po půl hodině,když celým autobusem proudil zápach gum a brzd.Sláva,jsme na startu.Stejně jako většina závodníků zaujímám pozici pro potřebu a stavím se do řady která čítala minimálně 20 lidí.
Poslední kontrola výbavy a jde se na to.Je tu start.Lehký výběh ve skupině se snažím držet alespoň několik minut,než se trochu prohřejí svaly.Nebývale mám velký úsměv na tváři,což u mě v těchto situacích nebývá běžné.
V čele běží vítěz minulého ročníku.Nasadil smrtelné tempo a vzápětí se rozebíhá ve skupině diskuze a vtípky na toto téma.Už nevydržim tempo skupiny které bylo v tu chvíly na mě opravdu pomalé a začínám zrychlovat.Kámoš č.1 je nenávratně z dohledu.
Po chvíly běžím sám a mám čas si nerušeně užívat přírody,které tam bylo dostatek.Po 12 kilometru opět přibíhám na start.Vůbec mi nedocházelo,že celou dobu dělám kolečko.Občersvovačka- dávám vodu a ionty.V průběhu občerstvení zní z reproduktoru lámanou češtinou z rakouských úst mé jméno.Běžim dál s nadšením co mě čeká za trasu.V hlavě proběhne občas propočet za kolik bych to mohl dát.Na 15 kilometru potkávám první osobu a dávám se s ní do řeči.Po lehké konverzaci se opět otrhuji.Vbíhám s nejistou do lesa a marně hledám další značení.Jediné místo kde se tady dalo běžet byla kamenitá stezka spojená potůčkem.V duchu za běhu sem si vyčítal,že vůbec nekoukám na značení,ale spíše pod nohy což na druhou sranu ani nijak nešlo.Mé milované silniční boty dostaly pěkně na frak.Blížím se k polovině trati kde by měl startovat kamarád č.2."Půlkaři"mě povzbuzují bouřlivým potleskem a na konci kámoš co si se mnou plácne rukou a ptá se jak sem na tom.Odpovídám,že v pohodě,ale to ještě netuším co mě čeká.Na 22 kilometru občerstvovačka.Rozhodnu se do sebe vyslat celej karbošnek.Sakra-zaseklej zip.Kapsičku ne a ne otevřít.Boj s kapsičkou vzdávám a chystám se běžet dál.Najednou vidím vedle vody hromadu gelů-super,vycucnu,zapiju a běžim dál.Nastává pekelná výheň v podobě stoupají rtuti.Přicházejí skoro nezvladatelné kopce ve kterých je běh zcela srovnatelný s chůzí.Potkávám závodníka sedět na pařezu co se otírá mokrou houbičkou se slovy at to nevdávám.O.K.běžim dál.Na 25 kilometru mě předbíhá Dan Orálek co běžel ultra,v tomhle případě to byl double maraton.Nějakou dobu jsem byl za ním,ale držel tempo 4:40 což v tomto počasí a terénu bylo pro mě vyloučený.Pak zase běžím sám a doufám,že potkám stejně vyřízenýho běžce jako já.Vedro je ukrutný.Na každý občerstvovačce jsou natažený hadice stříkající vodu což je trochu záchrana.Sundám brýle,abych si mohl utřít čelo od potu-šok,málem jsem oslepl.Rázem je nandavám zpět.Posledních 6 kilometrů je na slunci po asfaltce.Ve stínu 32 stupňů.Na slunci odhad 48-50 stupňů.Na 38 kilometru už mám mžitky před očima a sotva udržuju běh.Jakýkoliv propočet byl tu a tam.Cíl byl jasný- doběhnout a přežít.V lahvičkách nalitý přeslazený a velmi ohřátý isodrink z občerstvovaček který jsem nepil ani když bylo nejhůř.Na 40 kilometru mě potkává běžec plný energie a elánu se zájmem o diskuzi.Jsem schopen pouze poslouchat nikoli odpovídat.Běžel také maraton,ale byl na tom daleko lépe než já.Na 41 kilometru mě předebíhá kámoš č.2 se slovy "to je hic jak svině".Lehce kývnu.600 metrů před cílem,pár metrů přede mnou někdo zkolaboval a ustlal si na zem.Naštěstí se k němu vrhnou diváci a podávají záchranu místo mě.Ve finišerském kopci jsem opět předehnal kolegu který toho měl také plný kecky.CÍÍÍL.Dav lidí lemujicí hraniční přechod mi tleská.Ćas 3:49:51.Přebírám medaily do pravé ruky a hrnu se k lahvím s vodou.Beru dvě.Jednu na pití,druhou na hlavu.Beru i noviny a ani nevim proč.Asi trochu mimo z toho vedra.
Kámoš přibíhá chvilku po mě.Po 5 minutách jdu do mobilních sprch které jsou úplně prázdné.Jsem tam tak 10 minut a stále mi to nestačí,ale chci si dát ještě masáž dokud je v cíli málo lidí.Másáž byla taky super.Na každou nohu jeden masér,což se vidí málo kde.Takže pro mě super závod a i přes velmi slunečné počasí a spálené ruce jsem si to užil.
Prezentace byla rychlá a velmi příjemna ve společnosti mladých dívek.Projeli jsme prezentační obálky s čísly a jely se nadlábnout do Nových Hradů.Ráno jsem vstával asi v 5:30 aniž bych chtěl.Hraniční přechod byl skoro celý na nohou.Když už jsem vstal takhle brzo tak jsem se rozhodl povzbudit ultramaratonce kteří startovali v místě hraničního přechodu a pozdravit očekávaného známého Martina,který tam měl být taky.Při čtení jeho jména se neozvala žádná reakce,takže smůla,není tady.No nic.Hodil jsem pár výrazných zvukových pleskaček rukou na cestu utráčům a šel jsem si připravovat věci na mojí trasu.
Byl jsem hotov asi za půl hodiny a šel jsem vyhlížet příjezd kolegy z Nových Hradů který měl běžet se mnou.Po chvíly dorazil a šli jsme na autobus,který nás měl dopravit na start maratonu do městečka Karlstift.Do staré Karosy jsem nastupoval s úsměvem.Úsměv přešel po půl hodině,když celým autobusem proudil zápach gum a brzd.Sláva,jsme na startu.Stejně jako většina závodníků zaujímám pozici pro potřebu a stavím se do řady která čítala minimálně 20 lidí.
Poslední kontrola výbavy a jde se na to.Je tu start.Lehký výběh ve skupině se snažím držet alespoň několik minut,než se trochu prohřejí svaly.Nebývale mám velký úsměv na tváři,což u mě v těchto situacích nebývá běžné.
V čele běží vítěz minulého ročníku.Nasadil smrtelné tempo a vzápětí se rozebíhá ve skupině diskuze a vtípky na toto téma.Už nevydržim tempo skupiny které bylo v tu chvíly na mě opravdu pomalé a začínám zrychlovat.Kámoš č.1 je nenávratně z dohledu.
Po chvíly běžím sám a mám čas si nerušeně užívat přírody,které tam bylo dostatek.Po 12 kilometru opět přibíhám na start.Vůbec mi nedocházelo,že celou dobu dělám kolečko.Občersvovačka- dávám vodu a ionty.V průběhu občerstvení zní z reproduktoru lámanou češtinou z rakouských úst mé jméno.Běžim dál s nadšením co mě čeká za trasu.V hlavě proběhne občas propočet za kolik bych to mohl dát.Na 15 kilometru potkávám první osobu a dávám se s ní do řeči.Po lehké konverzaci se opět otrhuji.Vbíhám s nejistou do lesa a marně hledám další značení.Jediné místo kde se tady dalo běžet byla kamenitá stezka spojená potůčkem.V duchu za běhu sem si vyčítal,že vůbec nekoukám na značení,ale spíše pod nohy což na druhou sranu ani nijak nešlo.Mé milované silniční boty dostaly pěkně na frak.Blížím se k polovině trati kde by měl startovat kamarád č.2."Půlkaři"mě povzbuzují bouřlivým potleskem a na konci kámoš co si se mnou plácne rukou a ptá se jak sem na tom.Odpovídám,že v pohodě,ale to ještě netuším co mě čeká.Na 22 kilometru občerstvovačka.Rozhodnu se do sebe vyslat celej karbošnek.Sakra-zaseklej zip.Kapsičku ne a ne otevřít.Boj s kapsičkou vzdávám a chystám se běžet dál.Najednou vidím vedle vody hromadu gelů-super,vycucnu,zapiju a běžim dál.Nastává pekelná výheň v podobě stoupají rtuti.Přicházejí skoro nezvladatelné kopce ve kterých je běh zcela srovnatelný s chůzí.Potkávám závodníka sedět na pařezu co se otírá mokrou houbičkou se slovy at to nevdávám.O.K.běžim dál.Na 25 kilometru mě předbíhá Dan Orálek co běžel ultra,v tomhle případě to byl double maraton.Nějakou dobu jsem byl za ním,ale držel tempo 4:40 což v tomto počasí a terénu bylo pro mě vyloučený.Pak zase běžím sám a doufám,že potkám stejně vyřízenýho běžce jako já.Vedro je ukrutný.Na každý občerstvovačce jsou natažený hadice stříkající vodu což je trochu záchrana.Sundám brýle,abych si mohl utřít čelo od potu-šok,málem jsem oslepl.Rázem je nandavám zpět.Posledních 6 kilometrů je na slunci po asfaltce.Ve stínu 32 stupňů.Na slunci odhad 48-50 stupňů.Na 38 kilometru už mám mžitky před očima a sotva udržuju běh.Jakýkoliv propočet byl tu a tam.Cíl byl jasný- doběhnout a přežít.V lahvičkách nalitý přeslazený a velmi ohřátý isodrink z občerstvovaček který jsem nepil ani když bylo nejhůř.Na 40 kilometru mě potkává běžec plný energie a elánu se zájmem o diskuzi.Jsem schopen pouze poslouchat nikoli odpovídat.Běžel také maraton,ale byl na tom daleko lépe než já.Na 41 kilometru mě předebíhá kámoš č.2 se slovy "to je hic jak svině".Lehce kývnu.600 metrů před cílem,pár metrů přede mnou někdo zkolaboval a ustlal si na zem.Naštěstí se k němu vrhnou diváci a podávají záchranu místo mě.Ve finišerském kopci jsem opět předehnal kolegu který toho měl také plný kecky.CÍÍÍL.Dav lidí lemujicí hraniční přechod mi tleská.Ćas 3:49:51.Přebírám medaily do pravé ruky a hrnu se k lahvím s vodou.Beru dvě.Jednu na pití,druhou na hlavu.Beru i noviny a ani nevim proč.Asi trochu mimo z toho vedra.
Kámoš přibíhá chvilku po mě.Po 5 minutách jdu do mobilních sprch které jsou úplně prázdné.Jsem tam tak 10 minut a stále mi to nestačí,ale chci si dát ještě masáž dokud je v cíli málo lidí.Másáž byla taky super.Na každou nohu jeden masér,což se vidí málo kde.Takže pro mě super závod a i přes velmi slunečné počasí a spálené ruce jsem si to užil.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)